V den oslavy 40. narozenin, jsem začal vykonávat advokacii jako samostatný soukromý advokát. Nebylo tomu tak vždy, proto nejprve několik slov k historii.

Narodil jsem se v Brně, městské části Líšeň, kde jsem také v totalitním bezčasí bez zvláštních zvratů prožil dětství a při té příležitosti, jaksi mimochodem, vychodil základní školu v níž panovalo, dnes už nevídané, rodinné prostředí.
Tak jako u drtivé většiny mých spolužáků nebylo ani zdaleka jasné co ze mne bude a nebo by mělo být, věděl jsem s jistotou jen to, že nechci být kosmonaut. V polovině osmdesátých let minulého století jsem se stal absolventem „Gymnasia na Křenové“.

Po krátkém boji za další studijní rozvoj jsem byl přijat v maturitním roce 1985 na Právnickou fakultu University Jana Evangelisty Purkyně (nyní Masarykovy university) v Brně. Domnívám se, že absolvování právnické fakulty v rozhodné době pomalého umírání socialismu v našich zemích nevybočovalo v žádném směru z tehdejších obvyklých standardů.

Již na fakultě jsem směřoval veškeré své úsilí k cíli, kterým byla práce v advokacii, tehdy ještě státní organizaci, kterého jsem dosáhl v srpnu 1989 přijetím do Advokátní poradny ve Vyškově. Mým tehdejším a současně prvním oborovým mistrem byl pan JUDr. Plhal, vedoucí advokátní poradny a také komisař zkušební komise Advokátní komory pro správní právo. Tento můj školitel mi jako hlavní devizu předal klasickou advokátní výchovu, neboť byl kontinuálním následníkem prvorepublikových advokátů. Určité mínus spočívalo pouze v krátkosti mé vyškovské praxe, protože v říjnu 1989 jsem nastoupil na základní vojenskou službu. Sametová revoluce způsobila, že státní advokacie byla zrušena včetně mého pracovního místa a já jsem se vrátil z vojenské služby jako nezaměstnaný. Tehdy mi poradil předseda dosluhující jihomoravské advokátní organizace, abych obešel kolegy a klepáním prověřil u každého, zda nepotřebuje advokátního koncipienta. A potřeboval. JUDr. Boleslav Pospíšil, erudovaný odborník především v Občanském právu hmotném a procesním. Zde jsem po dva roky své tříleté koncipientské praxe sbíral zkušenosti, procházel si všemi nezbytnými problémy a postupně pomalu získával ostruhy.

Posléze, ještě v průběhu této mé povinné praxe advokátního koncipienta jsem změnil školitele. Mým dalším a současně posledním zaměstnavatelem byl JUDr. Roman Heyduk, praktikující zejména právo s mezinárodním prvkem a právo obchodních společností. Dokázal příkladně hluboce analyzovat problémy a z jednotlivých nepatrných indicií vyvodit nečekaně logická řešení. Zde jsem kromě rozšiřování právnické odbornosti získával zkušenosti jak číst v lidech a jejich charakterech.

Dále již pouze přicházející zrání mužného věku způsobilo oddělení a stanovení nových cílů, proměňovaných v aktuální realitu.